25 let aneb ohlédnutí do doby PRavěké
25 let? To je tak dávno, že jsem spoustu věcí už úplně zapomněla. Ale podstata práce se asi nemění. Největší rozdíl byl v používání technologií. Dovede si dnes někdo představit, že jsme tehdy neměli mobily ani počítače? Jak jsme vlastně PR dělali?

Zorka Mašková, Key Account Manager
3. září 2018
PublishingEvent managementAccount managementKlient

Fotoarchiv v devadesátkách
Tiskové zprávy jsme psali na psacím stroji a nosili množit do kopírovacího centra. Vlastní kopírka bylo UFO – myslím, že tenkrát vážila asi tak půl tuny a stála milion korun. Kopie jsme pak kompletovali, sešívali a skládali do obálek. Fotografie nebo diapozitivy se nechávaly kopírovat ve fotolabu a přidávaly do obálek. Potom pěkně nadepsat jména, adresy, nalepit známku a šup na poštu.
Ta sláva, když jsme koupili první fax. A ještě větší sláva, když jsme za padesát tisíc koupili další, s pamětí na pár desítek čísel a možností rozesílat „tiskoše“ hromadně. Pak jsme měli software na faxování z počítače. Taky stál pár desítek tisíc. Každá redakce samozřejmě tenkrát měla jedno faxové číslo pro všechny....
V té době také nikdo z nás ani z novinářů neměl vlastní mobilní telefon. Sháněli jsme proto novináře na redakčních pevných linkách, schůzky plánovali několik dnů dopředu, vše bylo ale tak nějak klidnější, Informace plynuly podstatně pomaleji a věci měly svůj čas.
Ani nemusím říkat, jaký byl pro nás zázrak, když jsme měli první společný počítač... Tiskové zprávy jsme postupně začali posílat mailem... Jenomže v redakcích byl také nejdřív jeden společný email pro všechny redaktory.
Je pravda, že dřív byla spousta věcí mnohem náročnější a vyžadovala víc času. Dnes je práce s informacemi podstatně rychlejší a jednodušší. Skoro každý má přece internet v mobilu, kde si najde, co právě potřebuje. Možná proto si ale na druhu stranu řadu věcí nepamatujeme - protože si cokoli kdykoliv můžeme vyhledat... Jenže běda, když pak náhodou nemáme signál – jsme ztraceni.
Co je ale důležité – komunikace nás bavila tehdy a baví nás i dnes. Její podstata se totiž nijak nemění.