25 let aneb ohlédnutí do doby PRavěké

Autorizace rozhovoru klienta s novinářem. Vyžadovat ji nebo ne, když většina velkých médií autorizaci ve svých profesionálních kodexech zakazuje?

Jsou zadavatelé, kteří si myslí, že public relations je reklama skoro zadarmo. Tedy, že řeknou „přineste mi kampaň a já vám povím, jestli se mně líbí.“.

Jedním z těžkých úkolů je klientům vysvětlovat, jak kontraproduktivní je, když prostor pro tiskovku bude co nejvíc „cool a in-line“ s marketingovým positioningem.

Jeden z „nejlepších“ způsobů, jak pálit čas a peníze v PR je chrlení tiskových zpráv. Klientům vysvětlujeme, že tisková zpráva je dnes nejméně efektivní nástroj.

25 let? To je tak dávno, že jsem spoustu věcí už úplně zapomněla. Ale podstata práce se asi nemění. Největší rozdíl byl v používání technologií.

Typická situace: do ČR přijíždí vysoce postavený manažer klienta. A chce dát do médií několik rozhovorů. Jak na to? Za prvé si musíte vybrat tituly.

Fakt, že řada výstupů v médiích není objektivních, je jasný. Důvody jsou různé. Na prvním místě je to tak, že média jsou „hlídacími psy demokracie“.

Řada z nás v agentuře jsme bývalí novináři, a proto víme, jak to v redakcích chodí. Bohužel to často nevědí někteří kolegové v PR ani manažeři klientů.

Dokud to standardní politické strany nepochopí, budou to mít populisté v bílých košilích s rozhalenkami pořád velmi jednoduché.

Ačkoliv to může vypadat absurdně, největší škody při krizové komunikaci obvykle způsobí prostý fakt, že ten, kdo má komunikovat s médii, přesně neví, …

Jak udělat firemní magazín tak, aby byl čtivý, redakce se při tvorbě nezbláznila a z tiskárny vyjel včas a radost pohledět? V tomto textu si řekneme pár zásad …

Malé zamyšlení nad vztahem klient – agentura. Jsou tací, kdo si myslí, že klienta musíš milovat, jinak tvá práce nebude stát za nic. Takže: musí to být láska?