25 let aneb ohlédnutí do doby PRavěké

Fotoarchiv v devadesátkách

Tiskové zprávy jsme psali na psacím stroji a nosili množit do kopírovacího centra. Vlastní kopírka bylo UFO – myslím, že tenkrát vážila asi tak půl tuny a stála milion korun. Kopie jsme pak kompletovali, sešívali a skládali do obálek. Fotografie nebo diapozitivy se nechávaly kopírovat ve fotolabu a přidávaly do obálek. Potom pěkně nadepsat jména, adresy, nalepit známku a šup na poštu.

Ta sláva, když jsme koupili první fax. A ještě větší sláva, když jsme za padesát tisíc koupili další, s pamětí na pár desítek čísel a možností rozesílat „tiskoše“ hromadně. Pak jsme měli software na faxování z počítače. Taky stál pár desítek tisíc. Každá redakce samozřejmě tenkrát měla jedno faxové číslo pro všechny....

V té době také nikdo z nás ani z novinářů neměl vlastní mobilní telefon. Sháněli jsme proto novináře na redakčních pevných linkách, schůzky plánovali několik dnů dopředu, vše bylo ale tak nějak klidnější, Informace plynuly podstatně pomaleji a věci měly svůj čas.

Ani nemusím říkat, jaký byl pro nás zázrak, když jsme měli první společný počítač... Tiskové zprávy jsme postupně začali posílat mailem... Jenomže v redakcích byl také nejdřív jeden společný email pro všechny redaktory.

Je pravda, že dřív byla spousta věcí mnohem náročnější a vyžadovala víc času. Dnes je práce s informacemi podstatně rychlejší a jednodušší. Skoro každý má přece internet v mobilu, kde si najde, co právě potřebuje. Možná proto si ale na druhu stranu řadu věcí nepamatujeme -  protože si cokoli kdykoliv můžeme vyhledat... Jenže běda, když pak náhodou nemáme signál – jsme ztraceni.

Co je ale důležité – komunikace nás bavila tehdy a baví nás i dnes. Její podstata se totiž nijak nemění.